Bruselská doprava

Bruselská doprava není jen obyčejná doprava. Já ji vnímám jako velkolepou alegorii fungování tohoto státu a jeho občanů. Zde se naplno odráží surrealistická, neuchopitelná a vždy záhadná povaha Belgie. 

Zajímavé je už i složení dopravních prostředků které se tu využívají. Tramvaje, autobusy, metro, to je klasika. Ale máme tu i takového obojživelníka - něco mezi tramvají a metrem. Nazývá se to "prémetro" a je to strašně matoucí. Jsou to tramavaje, ale z poloviny mají zastávky pod zemí. A na ulici uvidíte stejnou ceduli M jako metro, ale ouha, zajdete dovnitř a zjistíte že v metru nejste. Jsou tedy nějak odlišené? Skoro ne, prvních pár týdnů jsem z toho byla úplně zmatená. Čekala jsem na metro, ale přijela tramavaj. Později jsem pochopila, že zastávky prémetra nejsou tak hluboko a koleje jsou pochopitelně jiné a blíž nástupišti. Tramvaje "prémetra", ale i vozy metra jezdí pod zemí i na povrchu, takže to je neodlišuje. I číslování je zmatené:

Máme čtyři linky metra:

1- Fialová

2- Oranžová

5- Žlutá

6- Modrá

A 2 linky "prémetra":

3- Zelená

4- Růžová

zdroj: uclouvain.be




Absurditu tohoto systému nejlépe vysvětlím na příkladu stanice Rogier. Když jsem tam jela poprvé, věděla jsem že potřebuju přestupovat z metra na tramvaj a tak jsem vylezla a jako blázen jsem hledala zastávku. Vyzkoušela jsem všechny výlezy a nic. Pak jsem po značné době hledání objevila, že z metra se dá jít nejen nahoru, ale i dolů(!). Stanice Rogier má totiž stanici "prémetra" ještě pod normálním metrem. Ale mezi těmito dvěma stanicemi je ještě normální konečná tramvaje. Takže takhle zastávka má tři patra. Kdo se v tom má vyznat? A ještě třešnička na dortu: Z tramavaje se vystupuje na obě strany. A tak to je i u poměrně hodně dalších zastávek. Doteď se v tom nevyznám a i na stanicích, kam jezdím často, se mě zmocňuje panika v momentě kdy se otevřou dveře na obě strany. Sice se vždycky nějak vymotáte, ale je to krajně nepříjemné. 

Teď bych v bodech shrnula všechny možné zvláštnosti bruselského metra:

• oproti tomu pražskému nestačí prostě nastoupit do metra, musíte nastoupit do metra správné linky, která jede směrem kam potřebujete, linky metra se potkávají a zase rozdělují (trvalo mi cca dva týdny než jsem přestala nastupovat do špatných meter)
• při vchodu do metra (nebo "prémetra"), ale i při východu musíte projít turniketem. I po 4 měsících se cítím jako Harry Potter na přepážce nástupiště devět a třičtvrtě. Nikdy nevíte, zda vás to opravdu pustí...
• na plánku vidíte oranžovou linku metra č. 2, která je neabsurdnější ze všech, jezdí totiž dokola - takže - mám jet směrem Simonis, nebo směrem Simonis? Ještě že ta zastávka má ještě dvě další jména.
• v metru je teplo, opravdu teplo a nefouká tam jako v Praze, což je výhoda v zimě a nevýhoda v létě
• každá stanice vypadá úplně jinak, máme tu stanici s obrázky z belgických komixů (Tintin a spol.), stanici s kachličkami jako z koupelny, stanici ve dřevě, stanici kde to vypadá jako v bazénu, stanici s tulipány, a tak dále (jsou mnohem krásnější a příjemnější než ty pražské). Moje oblíbené: Vandervelde, CERIA, Sainte-Catherine, Gare de l'Ouest, Aumale, Tomberg. 
• vůz metra má jenom jeden dlouhatánský vagón

A zvláštnosti u tramvají:

• sedačky jsou úzké, nejsou mezi nimi mezery, takže se musíte "mazlit" s ostatními spolucestujícími (a to platí i u metra)
• na méně frekventovaných linkách jezdí staré tramvaje, které mají rozpůlené dveře, prostě uprostřed je sloup, takže osoby silnější postavy nebo štíhlí lidé s velkým nákupem nebo kufrem prostě neprolezou

Autobusy:

• všechny zastávky jsou na znamení. Ale nikde to není napsáno, protože je to prostě normální. Trvalo mi hooodně dlouho než jsem to pochopila.
• na všech zastávkách se musí nastupovat předními dveřmi kvůli kontrole jízdního dokladu

Bruselští cestující:

• všude jsou cedule jako například "respektujme se navzájem" a "pouštějme sednout lidi kteří to potřebuji", ale vůbec nikdo se podle nich neřídí, možná občas cizinci. Opravdu jsem neviděla nikoho jak pouští důchodce sednout, dokud jsem to sama neudělala. A to mi potvrdilo více lidí.
• zásadně nenechávají nejdřív vystoupit ostatní cestující, jak se otevřou dveře, cpou se dovnitř. Ale nejsou to žádní naštvaní důchodci, nervózní nebo uspěchaní lidé, jenom je to nenapadne. A nenapadne je ani přečíst si ceduli o tom jak se má vystupovat a nastupovat, která ve všech dopravních prostředcích. Prostě se všichni cpou, tlačí a narážejí do sebe, ale jsou tak spokojení.

A na závěr ještě pár poznámek k celkovému fungování dopravy v Bruselu:

• každá zastávka metra, tramavaje i autobusu je naprosto perfektně vybavená elektronickou tabulí s informací o příjezdech, ovšem tato informace obyvkle nic neznamená, vzhledem k tomu že se ani neshoduje s jízdním řádem pod ní pověšeným. Zejména autobusy jezdí zkrátka v naprosto nepředvídatelných časech.
• když si koupíte lístek, nikde nenajdete informaci o tom, jak dlouho nebo na kolik přestupů vám platí, a to ani na internetu
• ti, co nadávají na dopravu v Praze, by v Bruselu nepřežili. Například v neděli je běžný interval metra 1x za 20 minut, tramvaje 1x za 15 min ve všední den odpoledne; po sedmé hodině večerní už je to jako v Praze po desáté - autobusy a tramvaje 1x za 20-30 minut.
• i v případech, kdy se opravuje a renovuje, veřejná doprava funguje. Na obrázku vidíte zastávku, která byla rozkopaná a i přesto tam jezdila tramvaj. Když přijížděla, dělníci přerušily práci a odklidili stoje, po jejím odjezdu zase pokračovali. Neumím si představit, že by něco takového fungovalo v ČR.  
• 

Mám ráda bruselskou dopravu, přes všechny její podivnosti. Sice mě docela často štve její nepravidelnost a někdy i nespolehlivost, ale je pohodlná a čistá a přesto, že tam spoustu lidí žebrá, tak vám aspoň něco zahrají a hlavně - nesmrdí.