Nedělní odpoledne u oblouku

Po společensky náročném víkendu jsem byla ráda, že jsem mohla prožít poklidné nedělní odpoledne opalujíc se v parku. A protože v Parc de Woluwe který mám nejblíž od domu už pomalu ztrácím anonymitu, vyrazila jsem do poměrně přeplněného, ale skvostného parku u Arcades du Cinquantenaire nebo chcete-li vlámsky Triomfboog van het Jubelpark. Byl postaven na objednávku v pořadí druhého belgického krále Leopolda II u příležitosti výročí 50 let belgické nezávislosti. Stavba byla ale dokončena až k 75. výročí, v roce 1905. Šířka tohoto "vítězného oblouku" je 45 metrů a a šířka 30 metrů. Dá se i vylézt nahoru, doufám že se tam někdy podívám.

V Bruselu občas zažívám momenty, kdy si říkám, proč že jsem vlastně tolik chtěla vidět Paříž???

Cesta z města poprvé a ujeté stories navíc

Milí čtenáři blogu, teď už nebudu přispívat tak často jako první týden, jednoduše protože jsem v normálním provozu po-pá škola a brigáda, tudíž není tolik prostoru k zajímavým zážitkům. Tedy ovšem ve škole máme moc zajímavé přednášky, ale o všem co mě zaujme vám tu pochopitelně vyprávět nebudu. Každopádně doufám, že jste trpěliví a shovívaví a budete se sem i přesto vracet.

Nádraží v Louvain kde jsem ráno zůstala hodinu trčet

Ale teď už k věci. V pátek večer jsem se po náročném dni vydala na cestu do nedalekého městečka Louvain-la-Neuve. Jak jinak než za starými dobrými belgickými kamarády. Takže jsem poprvé využila služeb SNCB, tedy belgické železniční společnosti. Narozdíl od pověstné SNCF ve Francii vše probíhalo v pořádku. Lístky se dají koupit během pár sekund bez fronty v automatu na nádraží a vlaky jsou čisté, pohodlné a správně vyklimatizované. Cena je relativně slušná na místní poměry (10.60 EUR tam a zpátky). Louvain-la-Neuve je cca 40 km od Bruselu, tudíž autem se tam jede půl hodiny a vlakem hodinu. Vlak totiž nejdřív objede celý Brusel, takže staví po každých 10 minutách, což je celkem otrava. Čekala jsem, že po cestě zpátky třeba i uvidím kousek krajiny, ale bohužel bylo vidět jen tohle. Pravá nefalšovaná hustá belgická mlha.

Po příjezdu se mi dostalo expresní prohlídky města, ale bohužel potmě toho není moc vidět. Louvain-la-Neuve je bezesporu sympatické studentské městečko nepříliš historického rázu. I v pátek večer je tam rozhodně méně lidí než v Bruselu, ale o to divočejší oslavy se tam konají. Líbilo se mi hlavně, že tam lidi jsou takhle večer v parku, to mi chybělo, protože v Bruselu to zrovna moc nefrčí. Já jsem za noc stihla dvě párty. Ale neměla jsem po náročném dni zrovna párty náladu a můj dojem ze studentských bytečků přeplněných lidmi a levným hnus-alkoholem nebyl zrovna nejlepší. Lepší pocit jsem rozhodně měla z opětovného shledání s přáteli které jsem dlouho neviděla.

Friday night

Tak jsem zažila první páteční večer v Bruselu. Měla jsem jít na pivo se skupinkou různých Erasmáků. Sešli jsme se skvěle, protože nás bylo šest a každý z jiné země. Takže žádné potrhlé pokřikující skupiny Španělů. Bylo to setkání ČR, Kanady, Makedonie, Skotska, Turecka a Rakouska. To by bylo, aby tohle spojení nebylo zajímavé.

Tento epický pohled na osvětlený Hôtel de ville na hlavním náměstí Grand-Place se naskytoval již při vstupu do postranních uliček.

All that funny stuff

Jo, taky jsem si myslela, že dneska večer budu publikovat nadšený článek s fotkami z Brug. Ani netuším jak se to stalo, ale zase jsem se ocitla ve skupince lůzrů na který se škola prostě vyprdla. Musela jsem stávat v půl šestý. Musela jsem zaplatit za lístek. Musela jsem spěchat, abych byla na nádraží včas. All for nothing. Paní sekretářka si zapomněla napsat moje jméno na seznam, což odmítala přiznat, že prý jsem se nepřihlásila (přihlásila jsem se hned první den přihlašování a ještě mi na to odpověděla). Bylo nás tam dohromady sedm s podobným problémem. Paní nás odmítla dost neurvale a nenechala si nic vysvětlit. "Mrzí mě, ale je to váš problém, říkala jsem vám že pro ty co se nepřihlásí nebo se přihlásí pozdě už možná nebude místo." "A můžem jet když si to celé zaplatíme sami?" "Ne, ve vlaku už není místo. Nashle."

Ale protože všechno zlé je k něčemu dobré, tak nakonec celé dopoledne bylo vlastně příjemné, protože jsem se seznámila se skupinkou Rusek, které byly také "vyloučeny z exkurze". Skvěle jsme si popovídali u kafe za 4.20 € (ano, to je tady normální cena jak jsem zjistila). Jó, tady se člověk pořád něco učí. Třeba že Němci a Rusové jsou nejvíc fajn lidi. 

Jinak včera jsem také byla poprvé na jídle v restauraci. Vzali mě tam kamarádi domorodci, takže jsem jejich výběru důvěřovala. Jídlo i pivo bylo skvělé, ale cena pochopitelně zas až tak né, myslím tedy pro někoho z levného kraje. Vybírala jsem spíš z těch levnějších položek menu a za večeři jsem dala 19 €. Jsem vážně ráda, že jsem si našla brigádu :D. 

Bruselem na kole

Kdo říkal, že v Belgii pořád prší??? Jsem tady už čtvrtý den a pokaždé se probouzím do něčeho takového. 

(výhled z mého okna do zahrady)

A to potom vydrží celý den (dneska bylo dokonce 28 stupňů!), takže každý večer sleduju epické západy slunce, nejradši v parku se Stepním vlkem (díky Jendo).

Počasí mě tak nějak donutilo víc se pídit po možnostech půjčení kola. Tak jsem mrkla na stránky Villo, stojanů se žlutými koly rozmístěnými po celém městě. A ke své radosti jsem zjistila, že mají akci - předplatné zdarma na 6 měsíců pro všechny co mají předplacenou kartičku na dopravu. Kartu MOBIB jsem si totiž pořídila den předtím (studentský kupon stojí 120€ protože jde koupit nejmíň na rok). Hned jsem měla lepší pocit že se mi to nakonec dost vyplatí.

Pa d šek

V pondělí jsem poprvé byla ve škole. Byla to jen informační schůzka pro všechny erasmáky. Vzhledem k tomu, že ještě nemám kartičku na dopravu, nechtělo se mi zase 2x utrácet za lístek (jeden lístek na 60 minut stojí 2.10 EUR) a tak jsem se vydala do školy pěšky. Bylo nádherné počasí. Google mi našel cestu trvající 1 h 16 min. To by odpovídalo, jenže to bych se nesměla ztratit. Měla jsem sice mapu, ale to u mě nic neznamená. To, že jsem se ztratila jsem poznala potom, co jsem šla cca půl kilometru špatným směrem. Tak jsem potom musela krosit jakýsi les. Bylo to dost zvláštní, protože hned vedle rušné čtyřproudovky začínala divočina. 

Dům jako z pohádky

Hledat ubytování v Bruselu není žádný med. Tady chce bydlet každý. Já jsem měla ubytování domluvené docela dlouho dopředu a to byl možná ten důvod, proč se na mě vykašlali. Poslední dva týdny před odjezdem jsem zoufale sháněla. Dobré nabídky spolubydlení a podnájmů jsou v této skupině na Facebooku. Je ale potřeba nejdřív Bruselu být a pak až hledat :) Jinak vám lidi na dálku naslibujou všechno možný, ale pak vám třeba řeknou že jim nejste sympatičtí nebo si prostě našli někoho jiného. Hodit se může taky tenhle dokument který mám od školy, tam něco najdete téměř na sto procent, problém je ale v tom, že tam jsou buď hostely nebo byty kde musíte podepsat smlouvu na 5, 10 nebo 12 měsíců.

Nakonec mi mamka, která obvolala všechny možné známé a tak mi sehnala dočasné ubytování u kamarádky její kamarádky. Tam jsem měla bydlet, dokud si nenajdu jiné ubytování. A měla jsem štěstí. Známí těch lidí u kterých jsem měla dočasně bydlet mají dům o ulici dál a jejich sousedka pronajímá pokoj studentům a zrovna nikoho nemá. Dokonalá souhra náhod.

Cesta do neznáma a mnoho emocí

V sobotu večer jsem nasedla do žlutého autobusu a vyrazila do neznáma. Člověk si myslí, že celou cestu bude koukat do blba, pozorovat ubíhající krajinu, poslouchat hudbu nebo koukat na film. Jenže to byste nesměli mít zábavného spolusedícího. Přisedl si ke mně poté, co ho v Plzni vyhodil řidič s tím, že si spletl sedadlo a tam, kde původně seděl posadil kolo (???!!!). Všiml si, že nejsem spokojená s nabídkou filmů a tak mi nabídl, že se můžem dívat na filmy na jeho notebooku. Viděli jsme 2 filmy a pak už jsme jen kecali a dělali kraviny typu škrcení spících cestujících. Říkám si, jaká je škoda, že většina Čechů je takových jakých je. V MHD je potřeba si sednout hlavně na volnou dvojsedačku a držet se co nejdál od ostatních. Nikdo za to nemůže, prostě to tak je. Tak jsem ráda, že jsem poznala něco trochu jiného a nemusela jsem myslet na to, co mě čeká až přijedu, měla jsem prostě příjemnou cestu, která rychle ubíhala. Ale to vlastně nebyla tak úplně pravda. Během jedné zastávky někde v Německu na benzínce se stala taková trochu šílenost. Jeden týpek zřejmě "Zákaz konzumace vlastních alkoholických nápojů během jízdy" vzal jako výzvu. Při vystupování z autobusu spadl na zem a odletěl až někam do křoví a někdo kdo se na něj šel podívat tvrdil, že nedýchá. Takže stevard zavolal okamžitě záchranku, což se později ukázalo jako velká chyba. Týpek během deseti minut vstal, sám přivítal záchranáře, kteří se ho ptali kdeže je ten pacient. Najednou totiž vypadal úplně v pohodě. Takže hned začala poměrně prudká hádka mezi záchranáři, stevardem a "pacientem". Zkrátka zbytečný výjezd není žádná sranda. Kvůli tomuto incidentu jsme nabrali více než půlhodinové zpozdění, což byla dobrá zpráva pro kamaráda, který mě měl v půl šesté ráno vyzvedat na nádraží. 

Brusel v neděli ráno opravdu stojí za to. Všude se courají opilí, zejména araboidní týpci co se s vámi chtějí bavit, marně hledají nějaké otevřené podniky a nabíječky na mobily. V ulicích jsou hromady odpadků, které jsou postupně odváženy úklidovými vozy. Ale jinak bylo centrum o dost hezčí takhle ráno vylidněné než potom odpoledne s davy turistů. Byla jsem nadšena a okouzlena. Samozřejmě jsem už dřív viděla fotky z Bruselu, ale to bylo nic oproti realitě. Všechno tu na mě působí takovým majestátním dojmem. Tenhle pocit jsem měla hlavně když jsme pak jeli autem po hlavní třídě a před námi se tyčil vítězný oblouk, tedy přesněji Les Arcades du Cinquantenaire. Fotky nemám, ale času je dost, všechno ještě bude. Kousek odtamtud jsme zašli na skvělou kávu do ještě skvělejší kavárny Le Pain Quotidien. Vevnitř je všechno takové dřevěné a stylové a z výlohy na vás koukají gigantické zákusky, takové jsem ještě vážně neviděla. 

Po osmé hodině už mě mile přivítala moje dočasná česká hostitelská rodina v krásné čtvrti Woluwe-Saint-Pierre. Docela rychle jsem zapadla do postele a odpoledne jsem si pak užívala sluníčka a tepla ve městě. 

A večer se mi stalo něco neuvěřitelného, od té chvíle věřím na zázraky! Ale o tom až v příštím příspěvku ;)

Bienvenue

Vítejte na blogu o mém studijním pobytu. 
Pro ty, které to zajímá, budu psát o svých pocitech a zážitcích z Bruselu. Budu se ale snažit i o poskytování praktických informací o ubytování, cenách, službách, zajímavostech atd. jako pomoc těm, kteří se chystají v Bruselu strávit nějaký čas a jsou z toho zmateni stejně jako já.
Enjoy!