V Bruggách

Příčinu delší odmlky shrnu takto: Měla jsem jeden velmi slunečný víkend, jeden nabitý pracovní týden a jeden hodně prodloužený víkend. A ten jsem strávila se svým milým, který mě přijel navštívit. Což byla hezká příležitost k dalšímu objevování této maličkaté země. První den samozřejmě byla povinností prohlídka města, ale i já jsem si našla něco nového. Vyšplhali jsme totiž spoustu schodů, abychom se pokochali vyhlídkou na města z vršku vítězného oblouku. 

Cesta do Brugg trvala hodinu, stejně jako většina cest po Belgii. První, co nás zaujalo při pohledu na Bruggy z dálky, byly dvě věže. A minimálně jedna nám připomínala tu z Mordoru nebo ze Železného pasu. No posuďte sami. 

"Benátky severu" byly krásné i přesto, že jako v Benátkách to tam teda rozhodně nevypadalo (ano, v Benátkách jsem taky byla). Chápu to označení, prostě ty úzké uličky, malé domečky a kanály se nezapřou. Ale "severský styl" Brug a obecně většiny belgických měst a to, co najdeme v Itálii je jako černá a bílá.

Věž se zvonicí na hlavním náměstí

  

Katedrála Saint-Sauveur

Od Bruselu se Bruggy liší hlavně tím, že historické centrum je opravdu oddělené od zbytku města, nedá se tam dostat v podstatě žádným dopravním prostředkem. Takže se můžete poklidně promenovat v uličkách a obdivovat impozantní architekturu typických "zubatých" domků. Jenom škoda že stejně jako v Bruselu a vlastně celé Belgii se nemůžete podívat téměř do žádné katedrály ani kostela. 

Grand-Place neboli hlavní náměstí

První na co jsme narazili v centru, byly trhy. Pochopitelně se nám nepodařilo odolat zákuskům a ochutnali jsme též místní sýr Brugge -  dobře vyzrálý, odporně zapáchající a lahodně chutnající. Taky jsme zašli na hranolky, musím konstatovat že byly jiné než v Bruselu, z čehož si vyvozuji že se vyplatí ochutnávat napříč celou Belgií. 

Ještě jeden výlet stojí za zmínku. Další den jsme totiž opustili davy turistů a vydali se na hrad Gaasbeek, který se nachází západně od Bruselu, je to jenom deset minut autobusem z konečné stanice linky metra 5 (jenže na ten autobus musíte počkat hodinu nebo rovnou dvě, s okolím Prahy nesrovnatelné). Sice jsme nešli dovnitř, ale i tak to stálo za to. Rozhodně jsem dostala chuť objevovat další belgické hrady. V okolí byl park a spousta zeleně, i počasí bylo ideální na procházku. 

Vchod a vlámský lev

Nádvoří se zahradou

Tak to bylo nejzajímavější z toho, co jsem viděla v posledních dnech, další články coming soon!