Pokus o trochu kultury

Ano, tak bych nazvala uplynulý víkend. Pouhou snahou uchýlit se jinam než do restauračních zařízení. Přes víkend totiž v Bruselu proběhly dvě kulturní aktivity. V sobotu 4. 10. se konala tzv. Nuit blanche, znáte zřejmě z Francie. Je to vlastně něco jako muzejní noc u nás (i když to tu mají taky). Přes noc můžete navštívit spoustu výstav, expozic venkovních i v interiéru, promítání, koncertů a tak dále. Další akce, které jsem plánovala využít byla vstupy do muzeí zdarma, je to každou první neděli v měsíci. A abych nezapomněla, v pátek jsme jeli na školní výlet do Liège.

 Když se řekne Liège, naprosto každý domorodec, pokud není liègois se zatváří poněkud skepticky. "Vážně tam jedeš? Co tam?" Nechtěla jsem mít předsudky, ale i tak mě to trochu ovlivnilo Bylo to fajn, o dost jiné než Brusel, takže aspoň příjemná změna. Co se mi tam nejvíc líbilo? 

• počasí (bylo asi tak 27 stupňů)
•  malá náměstíčka se stolky a židlemi kam si můžete jen tak sednout aniž byste si cokoli dávali
• výhled na město s řekou uprostřed (ale abyste to viděli, to musíte vyšplhat gigantické impozantní schody viz foto)
• second-handy (nepotřebuje komentář)

Nádraží 

Po exkurzi jsem byla na domácí mini párty u tří polských přátel. Bylo to neuvěřitelně zábavné, asi si umíte představit, poláci s těmi jejich vodkami prostě nemůžou přestat jak jednou začnou. Takže večer, nebo spíš ráno skončilo sledováním videa s Malou mořskou vílou a česko-polskou konverzací, což mimochodem funguje. Zjistila jsem ale, že já rozumím polsky opravdu jen pod vlivem alkoholu. Nebo když na mě mluví pomalu. 

Teď už k té "kultuře". V sobotu večer jsme vyrazili na Nuit Blanche. Moc jsme chtěli vidět cosi nazvané "emotivní kino". Byl to film, jehož pokračování měly určovat emoce 2 náhodně vybraných diváků. S mým sklonem k exhibicionismu a smyslem pro dobrodružství jsem nemohla se nepřihlásit. Na hlavu nám dali jakousi helmu s čidly, jenže můj tvar hlavy byl jaksi příliš nepravidelný, takže mojí mozkovou činnost to snímalo jen částečně a tak si veškeré osazenstvo sálu myslelo, že jsem naprosto bez emocí, protože měli porovnání s kamarádkou, u které všechno fungovalo tak jak mělo. Ale vlastně na tom vůbec nezáleželo, protože film byl tak umělecký, že ho nikdo v sále nepochopil a to ani jednu ze dvou variant "určených našimi emocemi". Takže to bylo naprosto "nul", celý sál byl v šoku z toho jak nesmyslně strávili hodinu svého života. A takový byl vlastně i zbytek noci, protože všechny expozice které jsme navštívili byly tak umělecké, až to bolelo. Jediné co se nám líbilo byl "VHS memorial", ve tmě svítící hřbitov s kříži vyrobenými z krabic od VHS. Jela jsem domů posledním metrem, které ani nejelo až na zastávku na kterou jsem potřebovala a tak jsem musela domů na kole. To byl nejlepší a nejdobrodružnější zážitek celé noci. Jet v půl druhé ráno po přes den extrémně rušné Avenue de Tervueren, to stojí za to.

V neděli odpoledne jsem chtěla navštívit Musée Renée Magritte. Jenže jsem se tam pochopitelně nedostala. To víte, když je něco zadarmo... snad příští měsíc to vyjde. Ale protože všechno špatné je k něčemu dobré, tak jsem místo toho objevila další pěkná místa Bruselu.

Je neuvěřitelné, že ulice nepříliš proslulé čtvrti Jette vypadají takhle. Válí se tam odpadky, pohybují se tam extrémně podivní jedinci, v noci byste tam zavítat nechtěli. Ale ulice přesto vypadají takhle pěkně, bruselsky přívětivě. Just saying.

Basilique Nationale du Sacré-Coeur
à Koekelberg. Na odlehlém místě, ale přesto krásné.

Park u baziliky

Nesmím opomenout zmínit, že jsem konečně ochutnala proslulé belgické hranolky. Zatím nevím, co si o nich mám myslet. Chuť je naprosto překvapivá a mám pocit, že se mění v průběhu probojovávání se kornoutem. Velikost kornoutu hranolek je tak třikrát větší než největší hranolky z mekáče. Ještě navrch máte majonézu. Po snědení poloviny porce jsem měla pocit, že tak týden nebudu muset nic jíst. Až se odvážím přístě znovu, tak jedině s někým napůl, nebo spíš jedny do trojice. Když uvážím všechno tohle, cena 3.20 není zas tak překvapivá. 

P.S.: Gratuluji všem, co se probojovali až na konec. Těšte se na příští článek, nadcházející víkend bude ještě výživnější ;)