Nedělní odpoledne u oblouku

Po společensky náročném víkendu jsem byla ráda, že jsem mohla prožít poklidné nedělní odpoledne opalujíc se v parku. A protože v Parc de Woluwe který mám nejblíž od domu už pomalu ztrácím anonymitu, vyrazila jsem do poměrně přeplněného, ale skvostného parku u Arcades du Cinquantenaire nebo chcete-li vlámsky Triomfboog van het Jubelpark. Byl postaven na objednávku v pořadí druhého belgického krále Leopolda II u příležitosti výročí 50 let belgické nezávislosti. Stavba byla ale dokončena až k 75. výročí, v roce 1905. Šířka tohoto "vítězného oblouku" je 45 metrů a a šířka 30 metrů. Dá se i vylézt nahoru, doufám že se tam někdy podívám.

V Bruselu občas zažívám momenty, kdy si říkám, proč že jsem vlastně tolik chtěla vidět Paříž???

Vůbec mi nevadilo, že jsem část tohoto odpoledne strávila u skript, protože bylo prostě nádherně. Vůbec bych načekala, ani v ČR natož pak v Belgii 28. září 22 stupňů ve stínu. Na sluníčku bylo tak třicet a chvílemi jsem vážně litovala, že jsem si nepřibalila plavky, stejně jako nemalá část návštěvníků parku. 

Moji soustředěnost na učení ale neustále narušovala dokonalá vůně linoucí se z nedalekého stánku se zmrzlinou a vaflemi. Původně jsem plánovala ještě nějakou dobu belgickým vaflím odolávat, protože jsem se obávala, že bych mohla jejich kouzlu naprosto podlehnout. Ovšem ta vůně mě naprosto omámila. Obavy se vyplnily, podlehla jsem hned napoprvé. Ani vám snad nemusím vysvětlovat, že tyhle vafle nemají nic společného s těmi balenými trvanlivými věcmi ze supermarketu (i když i ty jsou tady pochopitelně lepší než u nás). Podává se s polevou, šlehačkou nebo zmrzlinou a nebo rovnou se vším dohromady, jak jsem si to objednala já. Dekadentní požitek, po kterém nemusíte po zbytek dne nic jíst. 

Na závěr ještě přidávám další fotky z Parc du Cinquantenaire ukazující, že Arcades jsou krásné z mnoha úhlů pohledu.