V pondělí jsem poprvé byla ve škole. Byla to jen informační schůzka pro všechny erasmáky. Vzhledem k tomu, že ještě nemám kartičku na dopravu, nechtělo se mi zase 2x utrácet za lístek (jeden lístek na 60 minut stojí 2.10 EUR) a tak jsem se vydala do školy pěšky. Bylo nádherné počasí. Google mi našel cestu trvající 1 h 16 min. To by odpovídalo, jenže to bych se nesměla ztratit. Měla jsem sice mapu, ale to u mě nic neznamená. To, že jsem se ztratila jsem poznala potom, co jsem šla cca půl kilometru špatným směrem. Tak jsem potom musela krosit jakýsi les. Bylo to dost zvláštní, protože hned vedle rušné čtyřproudovky začínala divočina.
Do posluchárny jsem přisupěla s dvacetiminutovým zpozděním, naštěstí tam byla spousta lidí, takže jsem na sebe snad tolik pozornosti nestrhla. Přišla jsme zrovna na přednášku o pravidlech slušného chování a života v belgické společnosti. Oči mi div nevypadly z důlků, když jsem poslouchala kázání o tom, že profesory zdravíme hezky Bonjour a vykáme jim a nelíbáme je. Přemítala jsem chvíli nad tím, jestli jsem se náhodou neocitla v mateřské škole. Později jsem se taky dozvěděla, že sice většina lidí se v letadle nebo v dálkovém autobuse převlíká do pyžama, ale Belgičani nikoli! Aha. Pak taky že určitě jsme zvyklí na návštěvy chodit tak o půl hodiny dřív, ale u Belgičanů si to nemůžeme dovolit. Belgičan na něco takového není připraven. Double aha.
Co se mi nejvíc líbilo byla nabídka exkurzí zadarmo. V pátek jedeme do Brug a v říjnu nás čeká Liège. Na konci schůzky byli představeni koordinátoři pro jednotlivé země. Bylo jich spousta, ale samozřejmě žádná Tchèquie. Tudíž poté, co jsme se měli rozdělit podle zemí na schůzku s koordinátorem, nevěděla jsem kam jít. Zeptala jsem se tedy madame která nám předtím podávala ty cenné informace. Byla strašně busy. Po dvaceti minutách mě konečně dovedla ke stolečku s cedulí Autres pays (Jiné státy) - Suède, Finlande, Turqie, Maroc. Skvělá směska. Byli tam čtyři Turci, dvě Polky a jedna Švédka. Je snad jasné s kým jsem zapředla hovor :) Sice vůbec netušila, kde je ČR, ptala se mě, jestli jsem teda "šek" nebo co, takže jsem usoudila že název naší země snad nikdy neslyšela. Ale za to o Praze už ano :). Příště na ní radši zkusím "Tjeckien", třeba se chytí :). Každopádně jsem byla ráda, že jsem potkala někoho, kdo je taky jediným zástupcem své země. A taky už vím, koho zneužít až si budu potřebovat procvičit švédštinu ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat