Hledat ubytování v Bruselu není žádný med. Tady chce bydlet každý. Já jsem měla ubytování domluvené docela dlouho dopředu a to byl možná ten důvod, proč se na mě vykašlali. Poslední dva týdny před odjezdem jsem zoufale sháněla. Dobré nabídky spolubydlení a podnájmů jsou v této skupině na Facebooku. Je ale potřeba nejdřív Bruselu být a pak až hledat :) Jinak vám lidi na dálku naslibujou všechno možný, ale pak vám třeba řeknou že jim nejste sympatičtí nebo si prostě našli někoho jiného. Hodit se může taky tenhle dokument který mám od školy, tam něco najdete téměř na sto procent, problém je ale v tom, že tam jsou buď hostely nebo byty kde musíte podepsat smlouvu na 5, 10 nebo 12 měsíců.
Nakonec mi mamka, která obvolala všechny možné známé a tak mi sehnala dočasné ubytování u kamarádky její kamarádky. Tam jsem měla bydlet, dokud si nenajdu jiné ubytování. A měla jsem štěstí. Známí těch lidí u kterých jsem měla dočasně bydlet mají dům o ulici dál a jejich sousedka pronajímá pokoj studentům a zrovna nikoho nemá. Dokonalá souhra náhod.
Nakonec mi mamka, která obvolala všechny možné známé a tak mi sehnala dočasné ubytování u kamarádky její kamarádky. Tam jsem měla bydlet, dokud si nenajdu jiné ubytování. A měla jsem štěstí. Známí těch lidí u kterých jsem měla dočasně bydlet mají dům o ulici dál a jejich sousedka pronajímá pokoj studentům a zrovna nikoho nemá. Dokonalá souhra náhod.
Na neděli večer jsem měla domluvenou návštěvu u paní Marie-Claude. Nebyla jsem si jistá, jestli je to číslo 81 nebo 82 a tak se stalo, že jsem zazvonila na špatný dům a přišel mi otevřít pán, který vypadal jako bych ho zrovna probudila. Tak jsem se rychle omluvila a šla jsem k domu naproti. Říkala jsem si, že vypadá moc dobře na to, aby to mohlo být ono.
Otevřít mi přišla paní, která se na mě smála a hned mě zdravila mým jménem. Dům byl naprosto úchvatný, v takovém tom starodávném stylu jako na zámku, úzké dřevěné schody, dřevěné podlahy, obrazy... Asi po pěti minutách jsem dostala klíče (?!) s tím, že se můžu nastěhovat kdy chci. Málem jsem vybuchla štěstím. Už jen ze samotného města jsem měla pocit "Tak tady chci žít!" a teď ještě k tomu bydlím v domě snů.
Otevřít mi přišla paní, která se na mě smála a hned mě zdravila mým jménem. Dům byl naprosto úchvatný, v takovém tom starodávném stylu jako na zámku, úzké dřevěné schody, dřevěné podlahy, obrazy... Asi po pěti minutách jsem dostala klíče (?!) s tím, že se můžu nastěhovat kdy chci. Málem jsem vybuchla štěstím. Už jen ze samotného města jsem měla pocit "Tak tady chci žít!" a teď ještě k tomu bydlím v domě snů.
Všechny domky v Bruselu a hlavně tady ve Woluwe-Saint-Pierre jsou úzké, cihlové a vysoké, každý má tak tři až čtyři poschodí. Ulice jsou krásně upravené, všechno geometricky rovné, všude spousta květin a dalších dekorativních prvků.
Vzhledem k tomu, že domky jsou úzké, tak jsou úzké i zahrádky, které jsou oddělené zdmi. Na první pohled mě uchvátily. Tohle je pohled na zahradu v domě rodiny u které jsem bydlela první den.
Bylo poměrně náročné vytáhnout tyhle šílené kufry dvě patra nahoru. Mají totiž oba přes 30 kg. Už nemám ani sílu na vybalování. Každý kdo je viděl si ze mě utahoval. Posuďte sami :)
Žádné komentáře:
Okomentovat