Kdo říkal, že v Belgii pořád prší??? Jsem tady už čtvrtý den a pokaždé se probouzím do něčeho takového.
(výhled z mého okna do zahrady)
A to potom vydrží celý den (dneska bylo dokonce 28 stupňů!), takže každý večer sleduju epické západy slunce, nejradši v parku se Stepním vlkem (díky Jendo).
Počasí mě tak nějak donutilo víc se pídit po možnostech půjčení kola. Tak jsem mrkla na stránky Villo, stojanů se žlutými koly rozmístěnými po celém městě. A ke své radosti jsem zjistila, že mají akci - předplatné zdarma na 6 měsíců pro všechny co mají předplacenou kartičku na dopravu. Kartu MOBIB jsem si totiž pořídila den předtím (studentský kupon stojí 120€ protože jde koupit nejmíň na rok). Hned jsem měla lepší pocit že se mi to nakonec dost vyplatí.
Asi půl hodinu po online přihlášení, po kterém mi dokonce přišlo potvrzení o zaplacení 0,00 €, jsem už stála u přihlašovacího terminálu Villo. Stačilo jen zadat identifikační čísla, co jsem dostala e-mailem a přiložit kartu MOBIB, aby se s ní propojil můj Villo účet. Během dne jsem několikrát bojovala s odebíráním a vracením kola, ale po nějaké době jsem to zvládla a jsem z toho nadšená! Když projíždím Brusel na kole, připadám si konečně aspoň trochu jako opravdová bruxelloise. Ve městě, i na těch nejrušnějších ulicích se je to pro cyklisty dobře zařízené, o hodně líp než v Praze, ale o trochu hůř než třeba ve Stockholmu. Na žlutých kolech se jezdí úžasně, jede to skoro samo. Další výhodou je elegantní košíček vepředu. Naopak nepraktická je hmotnost kola, měla jsem občas problém i s pouhým vyzvednutím kola na obrubník. A tím, jak je těžké, chvílemi nelichotivě rachtá a drncá. S placením je to tak, že prvních 30 minut je zadarmo, dalších za 0,5 € a pak se cena zvyšuje. Metodou pokus omyl jsem vyzkoušela, jestli je možné kolo po 30 minutách vrátit na nejbližší stanici a hned si ho zas půjčit a jet dál. Omyl se nekonal :). Takže je to vlastně úplně zadarmo, stačí si hlídat čas.
Co se týče školy, dnes se konal rozřazovací test z francouzštiny. Předtím jsme si měli jít zařídit studentský průkaz na sekretariát, jenže na to byla vyhrazená jen hodina a byla tam příšerná fronta. Byla jsem tam s menší skupinkou Italů a Španělů a jednou Němkou. Španělé byli nejvíc ukecaní a nejvíc "friendly", ale mluvili jenom anglicky a přepínali do svého rodného jazyka kdy se jim zachtělo, i když věděli, že tam jsou lidé co jim nerozumí. To mě ještě víc utvrdilo v mých antipatiích k příšerným maxi skupinám s nálepkou Erasmus. Nicméně, po hodinovém čekáním ve frontě nám řekli že zavírají, že máme přijít jindy. A zároveň jsme přišli pozdě na test, bylo plno a tak nám určili nový termín typu přijďte za hodinu. Takže jsme tam byli hodinu úplně zbytečně a teď na nás čekala další. Skupina španěloitalů se někam hlasitě odvalila a já jsem se ocitla o samotě s Němkou. Šly jsme se projít. Ukázalo se, že je moc fajn, protože přesto, že tu jsou i další Němci, k žádné hlučné antivzdělávacímateřskýmjazykemhovořícíerasmoidní skupině nepatří. Během té hodiny jsme přišli na relativně dost věcí ve kterých si rozumíme, vyměnily jsme si kontakty a dohodly jsme si domácí cooking party. Doufám že to vyjde :)Všechno zlé je k něčemu dobré, takhle bych to shrnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat