Milí čtenáři blogu, teď už nebudu přispívat tak často jako první týden, jednoduše protože jsem v normálním provozu po-pá škola a brigáda, tudíž není tolik prostoru k zajímavým zážitkům. Tedy ovšem ve škole máme moc zajímavé přednášky, ale o všem co mě zaujme vám tu pochopitelně vyprávět nebudu. Každopádně doufám, že jste trpěliví a shovívaví a budete se sem i přesto vracet.
 |
| Nádraží v Louvain kde jsem ráno zůstala hodinu trčet |
Ale teď už k věci. V pátek večer jsem se po náročném dni vydala na cestu do nedalekého městečka Louvain-la-Neuve. Jak jinak než za starými dobrými belgickými kamarády. Takže jsem poprvé využila služeb SNCB, tedy belgické železniční společnosti. Narozdíl od pověstné SNCF ve Francii vše probíhalo v pořádku. Lístky se dají koupit během pár sekund bez fronty v automatu na nádraží a vlaky jsou čisté, pohodlné a správně vyklimatizované. Cena je relativně slušná na místní poměry (10.60 EUR tam a zpátky). Louvain-la-Neuve je cca 40 km od Bruselu, tudíž autem se tam jede půl hodiny a vlakem hodinu. Vlak totiž nejdřív objede celý Brusel, takže staví po každých 10 minutách, což je celkem otrava. Čekala jsem, že po cestě zpátky třeba i uvidím kousek krajiny, ale bohužel bylo vidět jen tohle. Pravá nefalšovaná hustá belgická mlha.
Po příjezdu se mi dostalo expresní prohlídky města, ale bohužel potmě toho není moc vidět. Louvain-la-Neuve je bezesporu sympatické studentské městečko nepříliš historického rázu. I v pátek večer je tam rozhodně méně lidí než v Bruselu, ale o to divočejší oslavy se tam konají. Líbilo se mi hlavně, že tam lidi jsou takhle večer v parku, to mi chybělo, protože v Bruselu to zrovna moc nefrčí. Já jsem za noc stihla dvě párty. Ale neměla jsem po náročném dni zrovna párty náladu a můj dojem ze studentských bytečků přeplněných lidmi a levným hnus-alkoholem nebyl zrovna nejlepší. Lepší pocit jsem rozhodně měla z opětovného shledání s přáteli které jsem dlouho neviděla.
 |
| Pokus o vyfocení jednoho náměstíčka pokrytého odpadky někdy v sedm ráno |
BONUS. A teď abych to doplnila něčím zábavnějším, tak přidávám dvě storky z uplynulého týdne.
Jednou ráno jsem takhle vystupovala na stanici metra Montgomery, která je kousek od mého bydliště. Zamířila jsem k výstupu a najednou si všimnu, že šlapu po takovété policejní pásce a policajt s vysílačkou na mě prudce gestikuluje, že mám uhnout. Koukám co tedy ta páska ohraničuje a vidím rozmazanou louži krve skoro přes půl perónu. Hodně děsivé. Úplně mi přeběhl mráz po zádech. U východu potkávám ještě další vysílačkující policajty. No, teď si tu budu připadat vážně bezpečně. A to jsem se domnívala, že bydlím v klidné čtvrti.
Teď o něco veselejší příběh - trapas. Ve středu jsem byla s kamarádem v jedné restauraci na pivu. Vešli jsme dovnitř a on se mě ptá, kam si chci sednout. Vybrala jsem stůl, jenže vzápětí jsem si všimla že ani ne půl metru vedle nás sedí skupinka asi šesti Čechů diskutujících na talířem mořských plodů. Tak jsem kamarádovi jen rychle naznačila, že se chci přesunout. Když jsme se konečně usadili, začala jsem mu důležitě vysvětlovat, jak by bylo náročné se vedle těch Čechů bavit, protože by mě jejich rozhovor strašně rozptyloval a nemohla bych se soustředit na to co říká on, protože prostě mateřština by převládla. A ještě jsem dodala, že se tady Čechům snažím vyhýbat. Chvíli na to se ozval smích a paní vedle nás promluvila česky: "Tady to nebude lepší. Ale my se budem snažit mluvit potichu." Tak jsem se asi minutu přiblble nervózně smála a pak jsem řekla něco jako "v pohodě". No už do té restaurace nikdy více nezavítám, leda s pytlem na hlavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat